Nikola. Mentorka, spolumajitelka tradiční firmy, máma, žena jako ty

Byla jsem žena, která se v dětství naučila, že uznání si musí zasloužit — úspěchem, děláním, výkonem. Čím víc budu „makat", budu silná, tvrdá, zvládnu to a vydržím, tím víc si zasloužím pocit, že jsem dost. A tak jsem tlačila, plánovala, kontrolovala okolní svět i sebe — protože chci žít život jako ti druzí, který se žít má, který nám ukazují, ke kterému nás od malička vedli. Přes dlouholetou cestu obchodního zástupce, několikaletý finančně náročný trading, přes tah na branku rovnou k vyhoření. Když jsem se na chvíli zastavila, zaplavily mě výčitky. A když jsem jela dál, tělo to už nedávalo — přejídání, únava, vnitřní prázdno. Čím víc jsem se snažila zapadnout, tím víc jsem se od sebe vzdalovala.

Dlouho jsem hledala odpovědi venku — v systémech, návodech, u druhých. Naučila jsem se svůj život řídit podle strategií své naučené mysli, a když něco nešlo podle plánu, cítila jsem vinu a selhání.

Tělo mě zastavilo, protože si přálo, ať mu naslouchám. Zlom přišel, když mě má terapeutka vedla dovnitř — do míst, kterých jsem se nejvíc bála. Pomohla mi uvolnit emoce, které bránily vidět samu sebe. A já se konečně odvážila nahlédnout tam, kam jsem si dřív netroufla — do své bolesti.

Postupně jsem se naučila pracovat se sebou sama, spojovat si souvislosti, rozeznávat mysl, tělo a duši. Začala jsem rozpoznávat, co je moje a co ne. Kým opravdu jsem a kým jsem si jen myslela, že musím být. Krok za krokem jsem se vracela k sobě — tělo prožilo, mysl pochopila a duše se o kousek více vynořila. Pochopila jsem, že klid, radost a síla nikdy nebyly v nikom ani ničem venku — vždycky byly ve mně, jen jsem je neviděla a nemohla žít pod nánosy přesvědčení, tlaků a snahy být „dost dobrá".

4 roky zpět mi do cesty vstoupil Human Design a ukázal mi moje dary černé na bílém a potvrdil to, co jsem uvnitř sebe dávno cítila: že už se nemusím měnit, jen si dovolit být. A v tom okamžiku přišel nádech svobody. Vášnivě jsem se do něj zamilovala a pustila se do vlastního podnikání — mentorovala, objevovala své dary, transformovala se a přicházela na to, jak vlastně potřebuji podle svého nastavení podnikat.

Přišla spousta krásných chvil v úspěších klientů, nových známostí, setkání a retreatů. Otevřely se mi obzory a samozřejmě jsem postupně zjišťovala, kde ještě nejsem tam, kde a jak se moje duše touží projevit. Dnes vím, že to, co chci, nepřijde přes úsilí ani dělání „teď to vydřu", ale přes práci sama na sobě a jít do akce ve správný moment.

Dnes žiji vědomě. Staré vzorce se občas připomenou, ale už mě trvale neřídí. Naučila jsem se je rozpoznávat, pojmenovat, přijmout, a díky tomu se rychle vracet zpátky k sobě. Žiji ze svého těla pod vedením duše, ne z tlaku hlavy. Vnímám, kdy moje energie volá po klidu a kdy po pohybu. A z tohoto místa síly dnes vedu i druhé.

Jsem opravdu vděčná za všechno dobré i těžké na mé životní cestě, kterou jsem si do této chvíle prošla — nic bych na ní neměnila. Naopak ji vnímám jako něco, co mě utvořilo do nynější podoby a dodalo mi hlubokou životní moudrost.